Foto: Jiří Němeček
Ve středu 11. října se v Nové Pace konala slavnostní autogramiáda knihy Holka statečná, která čtivým způsobem vypráví neobyčejný příběh o víře a statečnosti. Je to příběh Blanky Čílové, nejstarší členky současné Jednoty bratrské. Autorem je Daniel Polman, také veřejně známý Novopačan, novinář, spisovatel a sportovec zabývající se extrémní cyklistikou.
Oba knihu představili před plným sálem místního hotelu Centrál, kde se sešlo ohromné množství lidí z nejrůznějších etap Blančina života. Tato drobná žena zažila hrůzu druhé světové války i útlak komunistického režimu a na vlastní kůži okusila, jak převrácené ideologie mohou lidem ničit životy. Je tak živým svědectvím zásadních historických událostí uplynulého století, kterému stojí za to naslouchat a předávat ho dalším generacím.
Kniha Holka statečná vyšla u příležitosti Blančiných obdivuhodných 95. narozenin. Pokud budete stát o exemplář s Blančiným autogramem, můžete jej koupit přímo od Daniela Polmana na jeho eshopu: https://danielpolman.com/e-shop. Jinak je kniha k dostání na pultech knihkupectví.
Úryvek z knihy Holka statečná:
„Blanka nevynechala jediný den soudu, což vyžadovalo enormní psychické i fyzické úsilí. Většina matek odsouzených na něco takového již neměla sil. Tiše jí záviděli ten mladistvý elán, který z Blanky vyzařoval navzdory náročné péči o dvě malé děti. Připomínala štiku v jinak spíše klidném a ponurém rybníce. A to nejen silou, vytrvalostí, ale i svojí odvahou. Když odváděli Zdeňka po vynesení rozsudku ze soudní síně, postavila se, aby vyčnívala z řad nehnutě přihlížejících lidí, jimž se právě hroutil svět, a bez ohledu na soudní řád, jenž jí byl několikrát předložen, zvolala: „Zdeňku, drž se! Zvládneš to, máme tě rádi!“ Vyholená Zdeňkova hlava se jen lehce otočila směrem k údivem ztichlému davu a pokorně pokývla. Pohledem se nestřetli, ovšem energie, jakou v sobě mělo Blančino sdělení, se vlila do Zdeňkových žil. V pouhých třech kraťounkých větách mu jeho žena předala lásku, podporu a pocit jistoty, že i když zažívá muka, má stále pro koho a pro co žít…“
